se Jaroslav Vlček souditi o něm příznivěji než jeho
mladí odpůrci z obrazů života.

I v těchto drobných statích Vlčkových se nám
zcela jasně jeví jeho životní názor, že literární
historie není jenom nezúčastněným dějepisem ideí
a karakteristikou jejich nositelů zařazených do
dobové souvislosti domácí i světové, nýbrž zároveň
spolupracovnicí onohO pokroku, který vědecký
positivista vždy spatřoval ve vítězství moderního
rozumu a moderního kriticismu nad literární a
vědeckou romantikou, doprovázející vládu autority
a princip absolutismu v politice.

Arne Novák.

9