začíná tam, kde se objevují nové myšlenky,
plynoucí z celkové situace kulturně politické a
vyjadřujíce ji; literární formy jsou mu výrazem
těchto ideí, ale samy znamenají cosi' odvozeného a
druhotného.

Takto poznáváme i z tohoto nevelkého cyklu
studií základní rysy Vlčkova názoru i jeho literárně
historické metody. Vyznavač vědeckéhli> i
filosofického positivismu, horlivý zastánce
demokratických i konstitučních zásad v politice, ctitel
rozumu a kritičnosti se odvrací ode vší romantiky
k novodobému vývoji myšlení a života. Tu dbá
především stránky ideově obsahové, čině ji hlavní
náplní svého literárně historického podání.
Vysledovav politické a kulturní podmínky myšlenkového
ruchu, vyšetřuje nejprve ony vůdčí ideje, které
dávaly celé době hromadný ráz a teprve pak ony,
jimiž se jednotliví spisovatelé individuálně
vyznačovali - osobnosti se odrážejí vždy od
kolektivního pozadí dobového. Odsud plyne také, že si
Jaroslav Vlček se zvláštní pozorností dopodrobna
všímá zjevů, které mohou o ideovém ruchu
nejbezpečněji poučiti, literárních diskusí a polemik,
kritických sporů a osobních rozepří a že také básnická
díla rozbírá především myšlenkově. Casto mu při
tom uniká stránka slohově formální jakožto
projev uměleckých osobností a rovněž psychologický
vznik básnických výtvorů, rodících se netoliko z
plnosti dobové situace, nýbrž především z vnitřní
nutnosti a osudového napětí jejich tvůrců. Přes to
dovede J arosla v Vlček občas výraznou a stručnou
karakteristikou vystihnouti i čistě literární povahu
rozbíraných básní neb knih.

Vlčkův badatelský plán, prostuhovati a vyložiti
jenom prvopočátky literární činnosti českých
Májovců, byl dojista vhodný a šťastný; jeť odedávna
v slovesném badání známo, 'že právě v prvním
rozpuku nadání a tvoření spisovatelé zpravidla proje-