ÚVOD.

JAROSLAV VLCEK, první profesor dějin české
literatury na Karlově universitě a budovatel této
vědy na základě ideovém a srovnávacím. dovedl
r. 1914 své monumentální dílo životní, Dějiny české
literatury, k letům čtyřicátým, kdy nové směry
myšlenkové i slovesné rozkládají tradiční odkaz
vlastenecké romantiky. Vlastní nositelé literárního
obratu, až na K. H. Máchu, který svou dobu
předhonil o více než o deset let, jsou z Vlčkova podání
již vyloučeni, a proto dílo neobsahuje výkladů ani
o Sabinových a Nebeského začátcích, ani o vstupu
Havlíčkově a Tylově do novinářství; badatel se ve
svém souhrnném díle zastavil mnohem dříve, než
u předělu, jaký pro celý život národní znamenaly
politické události r. 1848.

Ale badatelský, pracovní a učitelský zájem
vůdčího českého literárního dějepisce sahal mnohem
dále za tuto hranici, a z mnohých znaků i dokladů
můžeme důvodně souditi, že Jaroslav Vlček mínil
soustavně zpracovati celé další dvacetiletí našeho
slovesného vývoje a dospěti až k významnému
mezníku obnoveného života konstitučního, kdy za
náčelnictví Nerudova a Hálkova mohutná literární
generace Májovců uvědoměle přejímá vedení českého
umění slovesného. O této době přednášel Jaroslav
Vlček již za let předválečných na universitní
katedře a své poněkud upravené výklady profesorské
otiskoval dílem v deních listech »Dnic: a
»Národních Listechc:, dílem v revui »Lumír<; velice vy-