10

sněného pro útěchu hrdých a zrazeny ch
duší indivic1uelních, kterou narýsoval básník
na pozadí knihy, šumí nad několika
básněmi jakési tušení nového společenského
řádu, spravedlivějšího zítl-ka, třetího
evangelia. Osobní snění mční se v obecnou,
chiliastickou naději. U básníka, jenž není
filosofem nýbrž lyrikem, jest tento v podstatě
citový přerod spíše vytušen, vytoužen,
protrpěn než promyšlen; jest 'však tak
intcnsivní, že proniká až ke koj'-cnům básnické
organisace knihy. Na rozdíl od pi.edcházející
Sovovy tvorby tíhne tato sbírka k syn thesi.
Místo dosavadního pqdrobného rozboru
osobních duševních stavll hlcdá a nalézá tu
básník zhuštčné a sousti-cdčné obrazy pro
ně, za jejichž ostrou, někdy skoro
karikaturní kresbou jasně vystupuje obecná
abstraKce, zahrnující celou řadu jevll
konkretních. Jednotlivé a jcdinečné krajiny reální
jsou tu sestilisovány do velk)'ch, z;'ikladnÍch
linií přísné vznešenosti neb suggestivní hrů~
zy; společenské dění proniknuto jest
několika význačnými. nezapomenutelnými
obrazy: vše náhodné, podružné, jen časové
opadlo jako slupky v ruce básníka.
hledajícího trvalé podstatné jádro. Zde a v několika
příbuzných oddílech pozdějších knih,
hlavně .., "D obr o d r tl Ž s tví c h o cl vah y"
stal se dosavadní dojmový a náladový lyrik