zřejmé plnosti selské, podmíněné krví i půdou a
nikterak neotřesené jakoukoliv konstelací politickou,
nepromluvilo básnické slovo Cechovo ani jedenkráte,
a tak zůstalo při nesplněné touze, promítající občas
i do budoucnosti lidstva onu monumentální idylu
venkovskou, jakou si jeho slovanský romantismus před~
stavoval po rousseauovsku v dětinských dobách
svého kmene.

linak losef V. Sládek, po meči i po přeslici syn
drobných zemědělců západočeských, z nichž vyšel
o sedmdesát roků dříve velký buditel národní, losef
lungmann. Byli to drobní chalupníci, vypomáhající
si na nebohatém Berounsku také řemeslem, ale
milující s mužnou věrností svůj malý kousek půdy,
vzdělaný vlastníma rukama, zavlažovaný vlastním
potem. Pamatovali ještě selské poddanství a povinnou
robotu panstvu, ale vzpomínali si občas také na selská
povstání, živíce tím svou vzdorující mysl a svou
rodovou hrdost. Ta nepřekážela však jejich hluboké
zbožnosti, plné důvěry v Boha a v záhrobní odplatu
za lopocení pozemské. Snášeli-li těžce daň peněz
a krve, odváděnou panovníku, cítili se spíše
povzneseni vědomím, že hospodaří na láně, který vlastně
náleží Bohu a na němž sami jsou šafáři
Hospodinovými: to posvěcovalo jejich stav a činilo je
vyvolenými ne sice před tváří světa, ale zato před zrakem
Ducha. V tomto lidu a v jeho životním názoru tkvěl
losef V. Slddek pevnými a spolehlivými kořeny, i
když v mladosti příslušeni~tví k vzdělanstvu,
roztoužené po světové dálce, zastíralo jeho české selství,

60