jak je na:pov~dě"a v cyklech "Elegické hřfčky/' a:

"Z kraJ~" a klasiCky vyvrcholena pak "Prostými m<r
tivy". l:teme-li kosmickou píseň VIL, počínajíci
slovy "Po nebi hvězdic jest rozseto lesem jak zvonců
vřesných", prožíváme-Ii zhuštěnou a hlubokou
báseň XXX., uzavřenQu tragicI9,'m dvojverším "Do
písně se to tak krátce dá -, a zije se to tak dlouze",
neb vychutnáváme-li plně milostně elegický obsah
překrásné následující apostrofy "Zelená hvězdo v
zenitu, sviť vesele, v,esele", nemůžeme si neuvědomiti,
že Neruda pracuje zdt: svou nejvlastnější metodou.
Přírodní dějství, zachycené stručně v nejnapiatějších
svých okamžicích, jest symbolem citového dramatu
básníkova; :ale to, co prudkým plaménkem hoří a svítí
v srdci poetově, napovídají jeho slova jen do polou
úst, takž,e čtenáři, zahloubavšímu se do takové básněl
,jest možno, ba nutno báseň domyslit, docítit, dožít.
Roku 1877 Neruda teprve toto zvláštní výrazové
kouzlo a tajemství lyrické hledal, - tyto b4sně,
napoJené obsahem nejosobnějším a vydychující jej,
JSou v knize výjimkou vedle četných skladeb
vědecky názorových, objektivně poučných. Ze ukaZují
k novým a nejvyšším cílům básnického umění
Nerudova, nemohl v době vydání "Písni kosmických"
tušiti nikdo.

Dílo, hrající v tolika barvách a zpívající tolika
tóny, došlo v české veř'ejnosti daIeko většího
úspěchu, než kterákoliv básnická kniha Nerl;ldova. Každý
nalezl ve sbírce něco jiného: jeden vznešenou
dálku výhledů kosmických, druhý rozmarný a jarý
humor; někdo odvahu filosofické myšlen~y, jinj
půvabnou hravost písně prostonárodní; mnozí ctenáři
mnžný důraz vlasteneckých hes'el, malá menšina
prudkou sílu vášnivého citu; tito hluboké pohnutí
mys'li, vyslovené hymnou a ódou, oni opět jadmou
ryzo~t§.amor.o~tle ovláda,né mateřštiny. Která z tleli-