21

a svět", svou vzletnou pout od h\(ězdy k hvězdě,
IOd rozžhavené koule vroucí hmoty k prvotním
útvarům ílstrojného života na zemi.

. Ale Neruda nesdružuje se s mladšími a teprve
hledajícími druhy toliko v hymnickém myšlení, nýbrž
osvojuje si také jejich slohový výraz a opouští tím
na čas svůj vlastní, originální zpusob básnický.
Dosavadní lyrika jeho byla málomluvná a stručná,
jako bývá veškeré básmctví obrácené do vnitra a
hledající ve světě smyslů především obdoby a
podobenství pro život duševní: chtěla nejmenším počtem
slov vyjádřiti pokud možno nejvíce obsahu
citového. Nehlučela skvělými větami, nýbrž napovídala
spíše; nezpívala v hlaholných rytmech, nýbrž
zajíkala se; neohlušovala čtenáře přívalem obrazů,
nýbrž šeptala. Nyní však stal se' Neruda dočasně
řečníkem v poesii. Siroce a pestře obměňuje
myšlenku v složitých řadách veršové ornamentiky; kupí
výkřiky, řečnické otázky a apostrofy; libuje si v
jakýchsi obrazech freskových velkých obrysů, které
útočí na čtenářovy smysly. Neruda, jenž sám druhdy
př'ekládal z francouzského arcimistra tohoto slohu
v,erbalistního a řečnického, z Viktora Huga, a 'který
později vítal na český Parnas Hugova věrného
žáka a následovníka, Jaroslava Vrchlického, zúčastnil
se v "Písních kosmkkých" takto též toho, co bylo
bystře nazváno "sezápadněním a zmodernisováním
českého kulturního svetaa největší revolucí v něm"
Ukázal tak, že 'nezůstal nikterak ,opožděn za
rozvojem českého slovesného umění, osvědčil
svrchoIvané mistrovství ve velmi složitých a obtížných
útvarech básnických, ale - nešef později dále touto
drahou, vedoucí přece jen stranou z vlastni jeho
oblasti poetické. .

. Již' v "Písních kosmických" čte se několik básní,
jež přímo ukazují k nejrázovitější lyrice Nerudovč,