domí rozhodl setrvati v tom, k čemu mu poradil hned
na počátku pud muže velmi bezprostředního a
překotného, jehož se nevalně dotkla společenská kultura
a jenž si nedovedl uložiti přísné a soustavné kázně
mravní. Tak jsme jej znali z dětství jako sivookého,
silného hocha rázných pěstí a nehledaného slova,
v kterém krev přímo vřela; tak se ho chvílemi báli, ale
v podstatě milovali jeho rakovničtí a plzeňští stwtenti,
jimž byl nedůsledným, ale karakterním učitelem; tak
choval se i k představeným i podřízeným na vojně,
kde nad vzdorným a odvážným českým důstojníkem
stále visela kletba politické podezřelosti a kde byl stále
vysílán do první řady, aby ho několikráte stihlo
zasypání lavinou kamení po výbuchu granátu, záznam
v seznamu ztrát a na konec nervový otřes, přivodivší
pak jeho předčasný skon.

To, co Karel Horský načerpal z kmenové pravdy
svého domova a co nerozlučně spojil s projevy své
povahové osobitosti, prošlo při tvoření dramatu z české
protireformace zcela patrným mediem literatury. lák
Jana Voborníka a čtenář Aloise Ji~áska přijal od
obou těchto učitelů uvolněnou formu dramatické
kro-niky, kde drobní součinitelé teprve v jedné velké scéně
všestranně zasáhnou do dění a posunou je prudce
v před; Karel SchOnherr, básník "Domova a víry",
překvapivší jej shodou v intonaci, naučil ho
překonávati pohodlné scénické kronikářství freskovitou
zkratkovostí a pevněji vypracovávati myšlenkové kadence
až k symbolickému obrysu; "jan Jílek" od Terézy
Novákové, který látkově se hrou "V zajetí babylonském"
těsně souvisí, byl Kqrlu Horskému nepochybně školou
syté a sporé drobnokresby selské, v neposlední řadě
i v dialektu, pro něž měl spisovatel, jako slovanský

- ff -