pených detailů - to vše je zkroceno na těchto palácových
stavbách velkých rodů XVII. a XVIII. věku jednotící a sebevědomou
vůlí, která plyne z bezpečného pocitu šlechtictví a výlučnosti.
Pražské barokní kostely a kaple volají na nás hned patheticky,
hned s exaltovanou nábožností, abychom neváhali vstoupiti a
hledati v jejich prostorách polehčení nebo milost. Avšak šlechtické
paláce mlčí před námi hrdě a povýšeně, nebo usmívají se
nanejvýše na důkaz své vlídné milostivosti, zahalujíce svůj vnitřek za
fasádu, která má výraz velkého pána při slyšení. Některé z těchto
šlechtických staveb barokních, pokud zachovány jsou ještě jejich
zelené kulisy stromové, jsou s to, aby vyléčily duši z nervosního
chvatu a z hlučné horečky moderní existence: až budeme
upachtěni a zemdleni, oddejme se pozorování paláce Nosticova nebo
f"ůrstenberského; až černý smutek, spředený ze sazí a pesimismu,
lehne nám na srdce, neopomeňme se projíti ulicí Vlašskou či
Letenskou, - vážné mlčení paláců a vlídný styk se starými stromy
nás občerství.

Snad se jednou dočkáme, že dějepisec, dovedoucí čísti z mluvy
kamenů řeč duší, napíše nám historii stavitelské rodiny
Luraghovy, která od konce XVII. století shromáždila ve třech
pokoleních celou řadu mistrů tohoto panského baroka; vedle
Dientzenhoferů je to mezi pražskými architekty skupina nejzajímavější.
Není asi bez významu, že první práce luraghovské jsou stavby
fortifikační, - i zde průchod k velikosti a moci jde vojenským
táborem. Ale pak vzneseny byly na Luraghy stavby, které
přeměnily ráz celé Prahy: konvent křižovníků s červenou hvězdou dal
od nich budovati svůj palác i chrám sv. Františka, hned v
sousedství jesuité objednali obdivuhodnou loggii před kostelem
Salvatorským - a místo při vyústění Karlova mostu, jež dotud bylo
malebné, stalo se rázem místem vznešeným. Světskou
architek
24