návrat do duchovního Jerusalema, do města božího. A současně
na rozkaz a z prostředků cizinců nebo zcizáčtělých Čechů roste
pod rukama vlašských architektů při řece Vltavě kamenný
labyrint světa, v němž všecky dary země, všecky iluse zraku, všecky
možnosti hmoty jsou zužitkovány a znásobeny.

Praha barokní ztělesňuje novou lásku k skutečnosti a vládu nad
ní; zosobňuje hierarchii nové společnosti, která se skládá ze
světských vladařů nad životy a statky poddaných a z církevních
vladařů nad dušemi věřících; hlásá svými stavbami a písní svých
zvonů krvavou slávu aristokratického a kněžského imperialismu.
Krev a slzy namíchány jsou do malty, která spájí kameny v
smělých klenbách jesuitských chrámů a šlechtických paláců;
karyatidy nesoucí na krásně ohnutých plecích tíhu portálů a vzlet
balkonů, mají mimoděk vepsánu v rysích bolest poddaného lidu,
jehož práce a poslušnost hradí výlohy panského lesku; ano,
odvážil bych se říci, že do základů velkolepé barokní Prahy zazděn
byl osud celého pokořeného národa: chápeme již, proč se na nás
barokový genius loci dívá maskou tragickou? Osloví-li nás,
nepromluví dojista v naší mateřštině. Nejen architektoničtí tvůrci
barokní Prahy, ale i její urození vládci a zakladatelé byli buď
cizinci nebo alespoň věrní vychovanci zahraniční kultury.

ttadu jejich zahajuje císař Rudolf II. Samotář odvrácený od lidí
činu k věcem rozkoše, od přírody lhostejné a tvrdé v pravidelnosti
svých změn k důvěrným kouzlům umění neproměnného a
křehkého, od bezpečného poznání k dobrodružné hypothese a k
odvážnému experimentu, překonával svůj vrozený spleen uprostřed
španělských jesuitů a vlašských milostnic, německých rytců a
anglických alchymistů a takto kolísal neustále mezi národy a
kulturami. S malíři a s milenkou mluvil italsky, se zpovědníkem a
Bohem španělsky, s vyslanci a hvězdáři německy, s odbojnými

14