Josefa Pekaře

cesta rodným krajem

v •

a Zlvotem

V srpnu roku 1932 stanul Josef Pekař po prvé v rodném kraji
a domku Františka Palackého v Hodslavicích na Valašsku.
Bvlo to ve vrcholné době historického tvoření Pekařova, kdy
d~končoval svůj převratný obraz Jana Žižky a táborství i
definitivně formuloval své osobité názory o smyslu a period
isaci českých dějin. Krok za krokem si tehdy uvědomoval, že
se svými koncepcemi staví do přímého protikladu ke
klasikovi dějepisectví českého, Františku Palackému, od něhož již
v mladosti přijal nejen živě politický zřetel a smysl své
dějezpytné a dějepravné práce vědecké, ale i mravní odpovědnost
a tím životní posvěcení svého hledání pravdy. Jistč mu před
hodslavskou kolébkou ve stínu beskydského předhoří
vytanula na mysli také významná osobní odl išnost vlastní od
velkého rodáka valašského Kravařska: kdežto pro Františka
Palackého zůstal domov celkem jen náhodou a vzpomínkou, kam
se nebylo třeba vraceti, tkvěl Josef Pekař kořeny netoliko
rodovými, ale také citovými a myšlenkovými v půdě rodného
Turnovska, které ovšem v pospolitých dějinách národních
daleko vyniklo nad odlehlou končinu Moravy v obvodu
středověkÝch hradů Hukvald, Starého Jičína a Štramberka .



A snad uvědomil si tenkráte Josef Pekar též - svým
zvlášt
ním geniálním darem nacházeti ;malogie v osudu a povaze
jednotlivců a národů - jak Palackého povýšená lhostejnost

7