ruda skoro všude, kde nebeské divadlo mu skytá svými
analogiemi, vítané podněty k projevům citů vlastenec",
kých a populárně titanických; není nesnadno odkrýti
tu N erudova učitele, zdaleka nerovnocenného, písnič",
káře liberálního měšťáctva Bérangera. V »Pařížských
obrázcích« dal Neruda několikráte výraz obdivu pro
tohoto pouličního poetu, jejž 9požděně uctívala i česká
literární mládež 60. let;! v ~Knihách veršů« najde se
nejedna jeho stopa;Václav Sole byl jeho přímým epi'"
gonem. Neruda úplně přijímá předpoklad, na němž
založen byl neuvěřitelný úspěch chanson Bérangero",
vých: báseň není mu ryze subjektivním hlasem osob",
ního cítění, nýbrž spíše rozhovorem mezi pěvcem a
obecenstvem, které naslouchá a čeká na heslo, na vý'"
zvu, na tendenční alarm. Neruda nejenom umí raziti
heslo to v stručné a účinné řeči, ale dovede se i ko",
nečně stotožniti úplně s davem, který řídí a vede; jest
to staré stanovisko jeho mladoněmeckých začátků,
kdy poesie měla býti především nástrojem činu. A za
těchto několik hlučných chanson, proměňujících poe",
sii v politicum, kdežto jindy Nerudovi byla privatis",
simum, dosáhl konečně obecné popularity a to právě
u obecenstva, jež jde tupě mimo nejintimnější jeho ly'"
riku; znamená však opravdu chápati Nerudu, recitu",
je",li kdo s nadšením» Vzhůru již hlavu národe«, neb
»Vlast svou máš nade vše milovat?«

Pro nejmohutnější emoce myšlenkové vznícené me'"
ditacemi o posledních dějstvech divadla vesměrného
nebo o základních motivech architektury kosmické
hledal Neruda pathetický stil, jaký dotud jen ojediněle

70