tický poutník nejde proto do ciziny rozumově pátrat,
zkoumat skutečnost, chápat poměry, nedbá ani o náro=
dopis ani o politiku, nebeře s sebou naukových pomů~
cek ani nenaplňuje současnými dokumenty svých zá=
pisníků, dívá se v slastném vytržení a v polosnách
jakýmsi mlžným oparem na zemi své touhy. Prožívá na
chvíli závratné opojení, mámivou rozkoš novosti a zá~
zračnosti,avšak jen na chvíli: tím mocněji probudí se pak
jeho nostalgie, zádumčivé vědomí, že jeho pravá otčina
leží kdesi za hranicemi světa a romantik se zlomenou holí
poutnickou vrací se domů, neukojen a neproměněn.
Proti tomuto romantickému typu poutníka staví skoro
současně jiný, naprosto odlišný typ lord Byron v Childe
Haroldovi. Byronský poutník, pln hněvu a vzdoru,
neprchá jen před domovem úzkým, pokryteckým a
mdlým, nýbrž i před vlastním svým já, rozmarným a
zjitřeným, před kletbou svého individualismu bolest",
ného a neplodného. Také on hledá v cizině to, čeho
domov mu nemohl a nechtěl dáti, také on letí toužebně
za možnostmi vyššího života ... avšak nalézá to vše.
Mocně upírá své oko na barevnou skutečnost krajin=
nou i lidovou, jeho břitká intel1igence rozumí přítom=
nosti a čte z ní minulost, jeho veřejný zájem rozpaluje
se politickými vzpomínkami, dějinnými úvahami, so",
cíálními postřehy. Poutník den ode dne cítí, jak roste
nejen jeho smysl pro skutečnost, ale i celá jeho vnitřní
bytost, jak rozestupuje se začarovaný kruh sebetrýz=
nícího individualismu, jak pustá prázdnota a sebevra'"
žedná nuda jsou překonány, vyléčeny,
vykoupenya může se vrátiti domů očištěn a obrozen.

56