RODAL-"LI Neruda kdy sebe celého, bylo to
v »Knihách veršů«; není divu, že takové bohat .•
ství mladého osudu a nedočkavého básnického umě",
ní nedalo se úplně ovládnouti cyklickým jednocením,
na něž Neruaa již roku 1867 pomýšlel. Proti »Hřbi",
tovnímu kvítí«, jež jest knihou zpovědi, mají »Knihy

veršů« především ráz slibů; v »knize veršů výprav",
ných« přes všecky začátečnické imitace od Erbena
až k módním německým balladistům nejednou jsou
praeformovány »Ballady a romance«; v »Elegických
hříčkách«, v cyklu »2 kraje«, v některých »Lístcích
hřbitovního kvítí« hlásí se již plně lyrický sloh »Pro",
stých motivů« a nelze bez hlubokého překvapeni slyšeti
v posledním odstavci byronovské skladby »0 Simonu
Lomnickém« akkordy, z nichž komponovány jsou
»2pěvy páteční«, »Hřbitovní kvítí« účtovalo výlučně
se životní přítomností Nerudovou: reprodukovalo ji
s hezprostředností deníkovou, analysovalo a soudilo
ji s jakousi studenou věcností a příkrostí a konečně od",
hazovalo ji jako bezcenný brak; tento poctivý nihilista
nechce míti budoucnosti: »však to přejde, až seve hrob
svinu, vždyť si také jednou odpočinu«. »Knihy veršů«
obracejí se naopak celou tváří k zítřku: básník vše jen
nadhazuje, aby to dopověděl, provedl, rozvinul někdy
příště; všude cítíme, jak se musí vrátiti k tomu, co
pouze naskizzoval, nedomyslil, umělecky plně nevy'"
těžil- Neruda poctivě dostál všem těmto slibům.
Avšak v lyrice »Knih veršů«, která má větší sloho",
vou hutnost a osobnější posvěcení než oddíl epický,
vrací se básník náhle ku své minulosti, aby ji hodnotil

50