k nejhlubším Nerudovým lyrickým číslům. Základní
vztahy lidského života jsou tu úsečne sestilisovány a
nejprostčími analogiemi vyloženy; křehký humor hraje
v nich jako paprsek slunce v lučním květe, ale na dne
zdobných těch kalíšků třese se slza. Snad »Modlitba«
k sv. Antonínu za vrácení ztraceného mládí, v níž
zhuštěno jest několik jarních i podzimních čísel z »Pro=
stých motivů« jest práve tak málo pravým epigram=,
mem Martialova či Lessingova posvěcení jako bás=
nička »Dvě drahá místa«, poslední to epilog cyklu
»Matičce«: ale, buď jak buď, v těchto několika
verší=cích jest celý N eruda. Jistě dosáhl vrcholu jak jeho
ideál slohu hutného, úsečného, plastického, tak i jeho
význačná psychologická kombinace co nejhlubšího a
nejtypičtějšího citu s jasným bleskem individuelní my'"
šlenky, dovedl='li do dvojverší »Smutná bilance« uza='
vříti to, co musil druhdy rozvésti slavným kosmickým
hymnem zmaru a bolesti:

»Co zbude ze života, drazí moji páni,
když odpočtete od neho vše umírání?«

39