36

tého hřbitova svědčí, že jsou srdce, pro něž nezemřel tento světlý,
svěží Adonis.

Druhové v jeho práci a vědeckém úsilí vzpomenou snad při
výsledcích studií, která i on konal, dvou pilných práchnivících
rukou a dvou hluboce zkoumajících zhaslých zraků, přátelé v
životě zamyslí se v některých okamžicích nad mravní krásou a
jemností charakteru neporušeného, ale utraceného osudem, rodině
zůstane jeho hrob vždy čistým obětním oltářem vzpomínky a lásky.
Ti pak, kteří jako on, měli pevnou a silnou víru v život
neporušitelný a nezmařitc1ný, uslyší dle veršů básníkových »jeho hlas
i v řevu hromu i kvílení nočního ptáka, ucítí přítomnost jeho
v klase trávy i kameni, neboť on dýchá tam, kde rozprostírá se
ona Moc, jež jej vpila ve svůj klín.«

Několik dní po smrti prošel jeho světlý zjev ještě naposledy
stránkami »Rozhledů«, jež byly svědky jeho duševního vývoje;
Pavla Maternová vyvolala znovu z mlh bolesti a stesku jeho jemnou
tvář:

»Měl pohled jako dltě; ten sametový zrak

bral hloubku temné matce Zemi a jas měl od oblak.
Měl hlas jak hudba milý, měl úsměv zkvetlých niv
.Jak celý muž byl ušlechtilý - a byl jak anděl živ
.-
Dar nebe!«

Ve třech portre5ech zachytili jeho tři, vynikající přátelé:
professor Drtina, F. X. Salda a Dr. Antonín Stole tragiku jeho skonu
a kouzlo jeho osobnosti; tito dva po krátkých pouze osobních
styc~ch intuitivně vytušili smysl jeho individuality, jako malíi'
M. Svabinský vykreslil jeho podobiznu jen silou mocné umělecké
intuice, jíž stačí nedokonalá fotografie arnaterská, aby uhodla srdce
bytosti jinak plně neznámé. Professor Drtina v nekrologu »České
Mysli« vidí kořeny zájmu Theodora Nováka o otázky filosofické
ve zvláštní jeho dumavé povaze, skličované nějakým rozporem,
jejž utěšiti chtělo mladé, jemné to srdce právě filosofií a končí
vylíčení činnosti Th. Nováka slovy: »S velikým nadáním,
neúmornou pílí a idealním nadšením slučovala se v něm povaha
čistá, mladistvě zanícená pro vše dobré a krásné, jež činí zjev
jeho nezapomenutelným všem, kdož poznali jej a nahlédli na dno
dobré duše jeho.« I Dr. Antonín Štole v »Naučném Obzoru
Národních Listů" ze dne 21. srpna 1901 mluví »0 schopnostech
zr,9sených karaktercm ušlechtilým a zanícených půvaby krásna.«
»Zivá letora,« praví dále, »plná rozpínavých, vědy chtivých
záchvěvů, nabádala jej, aby pronikal vždy širší a širší území věd
přírodních, až tam, kde nad bádáním kraluje filosofování. Není
divu, že talent tak expansivní záhy usiloval a vedl k
produktivnosti, jejíž rychlost a poměrná četnost skoro jakoby dávaly tušiti
předčasný skon svého tvůrce - -.- -