IV.

1898-1900.

Vstupuje na podzim r. 1897 do síní universitních, věděl Theodor
Novák bezpečně, že všechny jeho vědecké snahy soustředí se
kolem poslucháren a laboratofí pfírodovědeckých. V letech
gymnasijních čekali jeho rodiče a učitelé, že tento přesný a důmyslný
počtář specie1ně se oddá studiu mathematickému; touto věrou,
právě jako běžným zvykem pohnut spojil původnč odbor
pfírodopisný s mathematikou a fysikou. Spojení to netrvalo dlouho;
mathematiku a fysiku vystfídala záhy chemie, jakmile Theodor
Novák poznal, že z mathematiky získal již to, co od ní očekával:
formální jistotu a onen training, jenž připravuje a uschopňuje
ducha k obtížným a smělým pochodům spekulativním. Specielní
studium chemie, vždy intensivnější, bylo pouhou potřebou hlavního
jeho přírodovědeckého úsilí: proniknouti k samému jevu života
a jeho vysvětlení, pouhým důsledkem názoru, že biologie - bez
chemie nepochopitelná - jest hybnou osou veškerého poznání
přírodovědeckého.

Toto hledisko, jež hrdě vyjadřoval nejmilejší vlastní
charakteristikou »Theodor Novák, biolog«, podmiňovalo i rozsah a směr
jeho studia filosofického. Theorie jsoucna a s ní těsně spjatá theorie
poznání byly mu filosofií XIX'" &~oX~v, vůči níž jest ethika pouhou
aplikací a .logika disciplinou čiře formální; jeho vřelý zájem
o psychologii byl rázu čistě pfírodovědeckého, neboť i on stavil
ji na basi ryzí empirie a tak odlučoval od filosofie nejvlastnější.
V prvních semestrech studia universitního věJ:!oval mnoho energie
dějinám filosofie, vedle cyklických přednášek professora Drtiny
byla mu vodítkem díla Baumannova a Kuno Fischerova; ve
filosofickém semináři professora Masaryka horlivě se účastní val di
skussí a debat, pronikaje břitkými poznámkami k individualitě
analysovaných myslitelů; vysoce charakteristicky jsou jeho
poznámky a glossy k záznamům přednášek professora Masaryka
o praktické filosofii hned z prvního semestru universitního, v nichž
reaguje hlavně proti základnímu předpokladu této ethiky snažící