pravdivějším postavám Jaroslava Vrchlického, i když
jejich osudy jsou řešeny ve formě dramatické, chybí pravá
tragičnost; také tento epický rek středověký s prvky
renesančními vystupuje bez skutečné tragiky.

Dobrati se jí ve zjevu Marca Pola, odhrnouti s ní
náplavu grotesky, jakou ji zavalili vrstevníci Benátčanovi,
odhaliti v ní přímo symbol věčné problematiky pravdy a
iluse, zustaveno bylo, zdá se, teprve synum naší doby.
Jest sotva náhodou, že se skoro současně obracejí k postavě
Marca Pola představitelé dvou velkých literatur, navzájem
namnoze protilehlých: americký dramatik Eugene O' Neill,
vycházející ve své tragikomedii ostatně z románové skladby
o Marcu Polovi od B. O. Donna Byrna, a ruský
romanopisec Viktor Šklovskij, onen spíše se smyslem pro grotesku,
tento s darem dějinné evokace, plné lidství trpícího a
bolestného. S nimi vstupuje nyní v soutli mladý český básník,
pro nějž Benátčan a křesťan znamená daleko více, než
pouhý vděčný námět dnes tak populární románové biografie
nebo dokonce vhodnou záminku barevného exotl:ckého
filmu. Nechť čtenáři rozhodnou, pokud se mu v středověké
-Zátce podařilo postihnout jednu z věčných záhad lidství,
zápasícího o pravdu a pronásledovaného při tom chimérou

lži a klamu!

Arne Novák