MARCO POLO V ČECHAcH

"Já, Marco Polo, Benátčan a křesťan," deklamuje hrdě
v honosném monologu u Jaroslava Vrchlického hned v
sousedství Dantově kupec a diplomat vlašský věku třináctého;
jet ve "zlomcích epopeje" českého básníka typickým
představitelem středověku v jeho touze po viditelných
skutečnostech a exotických dálkách, kdežto jeho vrstevník Dante
Alighieri zosobňuje tu prahnutí gotické doby po
duchovních realitách, utajených za hranicemi světa smyslového.
Takto si v rámci téhož věku, jehož základním rysem se
na pohled jeví utkvění a spočinutí, podávají ruce dva
poutníci, jeden na pyšné galeře benátské uprostřed moří a pak
v čele skvělé karavany, nesoucí poselství cizokrajného
vladaře, druhý v chudém chodeckém plášti s ohnutou holí a
se stigmatem psance, jemuž však božskou milostí přáno
sestoupiti až do pekel a povznésti se skrze prostory očistce
až k podnoží božího trůnu uprostřed ráje.

A stopy obou, jak tvůrce Božské komedie, tak vypravěče
Millionu, můžeme, odhrneme-li písek věků, zjistiti také na
naší půdě, cpž nepřekvapuje v době, kdy si kulturně
mladistvý, dychtivý a svěží národ český nedočkavě přisedal
k hostině středověkého ducha, prostřené v západní a jižní
Evropě zásluhou národů vzájemně se vzdělávajících a
doplňujících.

Dante-básník zů$ial II nás neznám po několik století,
a jen Dantovi-humanistickému učenci i politiku věnována
v pohusitských Čechách skrovná pozornost, on sám však,

7