jal vnikati do sklaau současné filosofie a vědy i do otázek
dušezpytu i vychovatelství, nově se vynořujících, zastřely vdkero
Jeho myšlení obrovité,čemé peruti hořké a divoké Melancholie,
která panovala nad nejvznešenějšími duchy oné doby, pijící
s rozkoší slzy a kochající se z pohledu na rány a muka. Byla
to ona podivná a krutá paní, jejíž záhadnou podobiznu plnou
těžkých symbolů nakreslil Diirer, k jejímuž dvoru náležel
sebemučivý, výstřední princ Hamlet, jejíž patologickou pitvu
provedl do nejmenších podrobností zasv~ceným a břitkým
nožíkem Angličan Burton, neznající však naprosto prostředků
léčivých. A již tehdy - a to zaslouží, tuším, podivu nejvyššího
- celé nazírání a cítění mladého Komenského vyvěrá z
opravdové životní zkušenosti. Ta podmalovává umělé věty
spisovatelovy sugestivní náladou a propůjčuje výrokům myslitelovým
naléhavé přesvědčivosti: tolik prožil a zkusil, tolik pro mravní
svůj poklad nastřádal a zpracoval Jan Amos Komenský již
v létech, kdy se většina lidí vyčerpává tím, že s lehkou myslí
překonává a bez rozpaků odkládá mladistvé sebeklamy.

Tato podivuhodná zralost třicátníkova, přivozená nikoliv
snad nějakou vadou v duševním růstu, nýbrž neodolatelným
vlivem zevních událostí, urychlujících vývoj i stálou reakci
citlivého 1I!ravního ústrojí na ně, činí nevýslovně zajímavými
spisy Komenského z přerodného brandýského období. Tenkráte
zrodil se v něm básník hlubokého lyrického zdroje a filosof
dalekého zoru, a oba vytvářeli svorně díla osobní až k
důvěrnosti, vášnivě odhalující vnitřní život větou prudkou, někdy
i výbušnou, v nichž vHk za tragickými záležitostmi vlastního
srdce rýsovaly se v širých obzorech krise veškerenstva,
posuzované statečným názorem křesťanským. Opírá-li se v nich
Komenský, teprve zkoušející své mladistvé síly, motivicky,
druhdy také v základní koncepci o myšlenky a spisy
milovaných svých mistrů praktické filosofie křesťanské v
humani
46