OBRAZ JANA AMOSE KOMENSKÉHo,svtrtct
UPROstřed těžkých dýmů a krvavých par XVII. věku stříbrným
jasem, jest vtištěn do vděčného vědomí každého Čecha klidnými
a vážnými rysy kmetovými. O této krásné a tragické hlavě,
prozátené složitou kulturou intelektuální a zároveň
modelované citem nikdy neumdlévajícím, pracovala mnohonásobná
zkušenost dlouhého života, dodávajíc jí znaků
nezapomenutelně bolestných i pevných.

A přece tato duševní fysiognomie světového pansofisty a
českobratrského panharmonika z pozdního období
leŠten~kého i z amsterodámských let byla v podstatě hotova již v době,
kdy muž nedávno třicetiletý se odhodlával za urputného
nátlaku politických událostí opustiti vlast a přenésti za české a
moravské hranice činnost slovesnou, školskou i církevní. Jíž
tehdy na začátku třicetileté války proniknut byl starostlivý
pozorovatel řítících se dějů ve vojenských táborech i v síních
diplomatů bolestným přesvědčením o kmitavé vrátkosti
veškerých běhů lidských a bezpečil se, že proti jejich nerozumně
překotnému střídání lze se obrniti leda neoblomnou důvěrou
nadpřirozených kořenů v konečné uspořádání světa podle
nekonečně moudrého úra.dku Hospodinova, který vnáší mravní
řád do zmatku věcí; ano, klíčila v něm jíž jistota chiliastova,
že Bůh, stejně jako v Starém zákoně, bezprostředně 'zakročí,
kdyby se bezpráví příliš vršilo nad řádem etickým. Stál teprve
na prahu svých studií, záměrů a osnov encyklopedických, a
již šeřil se v jeho duši, napojené vědami humanistickými a
moudrostí reformační, resignovaný názor, že všecko rozumové
poznání, vyzískané metodami sebe přesnějšími a sestrojené
v jednotný celek syntesou sebe odvážnější, zůstane potud
nedokonalým zlomkem bortícím se na sypké půdě, pokud
nepřistoupí jako ucelovatel a obnovitel nadpřirozený
prvekzjevení, náboženského vnuknutí a nadrozumovéjistoty. Sotva se

45