věčnou cestu se strojení; ať ještě poobčerstvím, dřív než se
odsud vyhostím, jakž při konci žalmu 39. zpívá David.

72. Víte, nejmilejší, že Pán Levítdm v p~tmecítma letech
k ochotnému při stánku sloužení přistupovati, v padesáti pak
letech přestávati nařídil (4. kn. Mojž. 8, 24.). Já pak o rok
dfíveji začav, osmnácte let později přestávám (v práci úřadu
kněžského vystáv let 44 a pod břemenem starostí o jiné 28), Přejtež
mi tedy již aspoň také odpočinutí, miH moji, jako i předkům
mým Jednota v tom věku přávala.

73. Já však, bude-li se Bohu mému líbiti s hodinkou mou
poprodliti, nepřestanu pamětliv býti na vás, s Samuelem
starcem, zprávu lidu z sebe skládajícím, říkaje: Odstup to ode
mne, abych hřešiti měl proti Hospodinu a nemodliti se za vás,
nýbrž [budu] vás vždypředce navoditi na cestu přímou (1. Samo
12,23.) a s Petrem apoštolem vždy předce na to mysliti, ahyšte
i po mé smrti měli se nač rozpomínati (2. Petr 1, 13. 14. 15.)
.
7 4. Pakli1~ umírám, aj, umírám vesele, v plném potěšení
Božím, s plesáním a triumfem. Nebo mi Bůh můj dal viděti
spasení své jako umírajícímu JákoboVi (1. kn. Mojž. 49, 18.), ajako
Mojžíšovi slavný způsob církve, kterýž bude, když věčný náš
Jozue, proveda lid svůj přes Jordán nynějšíchrozvodnilých híd,
kananejské plémě z země vyhladí (5. Mojž. 34.). A věda s
Matatiášem knězem, že ač dítek a bratří v úzkostech nechávám,
při dobré však při, kteréž se ujme Bůh a ji vyvede. O čemž
sobě přečtěte, prosím, z druhé knihy Machab. kap. 2, 40. do
konce.

75. Přidám: dobrou máte při, nejmilejší, s apoštoly říkajíce:

Více sluší poslouchati Boha než lidí (Skut. 4, 19.). Přijde-li

36