uvedených (1. Samo 2.), ach, povolni mu buďme, a chce-li nás
nejprv poraněné, zbité, do peklauvdené míti, nechme, ať se
vůle jeho děje; očekávajíc hned za tím neomylně, zde neb
věčně, zhojení, obživení, do nebe uvedení.

55. Sám Pán náš, smrt přebolestnou, potupnou, zlořečenou
podniknouti maje, to za potěšení měl, že zrno pšeničné,
neumře-li, samo zůstane, pakli umře, užitek hojný přinese (žeň
totiž hojnou; Jan 12, v. 24. Jakožvyšloťnámzjehoran zdraví,
zjehosmrtiživot,zjeho pekla nebe a spasení etc.) I pročež
bychom tedy my, zrnečka také BožíjsQuce, také dle vůle Boží
umírati neměli 1 Má-liť krev mučedlníků Božích, i naše, semenem
církve bÝti, k rozmnožení i skrze to časem svým ctitelů Božích,
ach, rozsívejmež s pláčem to drahé símě, abychom s plesáním
snášeli snopky své. (ŽaI.J26, v. 6.).

56. A proč bychom nesnesitedlně bolestili, jestliže i sama
naše matka, Jednota, v těle (podle zevnitřností svých) umírá,
aby v duchu (podle moci působící v nás vzkříšení a život k
slávě Boží) ožila? Nekvělme. Matka, církev, rodička milých
Božích dítek, vždycky sic předešlých časů těžce ku porodu
pracovala(rodíc Jozefy, pány Egypta), nikdy však tíže
jakonaposledy, s dokonáním při tom života svého. Ale těšme se, že
těžkým tímto porodem vyjde Benjamin, syn pravice (1. Mojž. 35,
v.16.).

57. Že se tedy království země a mezi jinými naše vlast boří,
a církve národů, i mezi nimi Jednota naše, padají, neděsme se;
protože ten to dělá, kterýž moc má a kterýž jest moudrý, ví, co
činí. V ímezajisté, že žádný moudrý hospodář domu sobě
neboří, leč nový stavěti strojí; aniž boří do gruntu, kromě
kdyžvšecko nové míti chce z gruntu.Doufejmetedy ,že ten,kterýž lekl; Aj,

30