vil nepravost na obyvatelích země (Iz. 26, v. 20.).
KdopředBohem utíkati chce (jako Jonáš), neuteče, protože není kam se
podíti (Ža1. 139, v.7., Am. 9, v.l.).Alekdopřed lidskou
vzteklostí neutíká, moha, pokouší Boha.

42. A protož, valí-li se na zlý svět vody potopy, ustupujte,
Noemové, do korábu, jaký komu ukáže Pán. VaH-li se na
Sodomu oheň a síra, utíkejte, Lotové, k ukázaným sobě horám
aneb sobě nějaké vyproste Segor, kteréž by pro vás zachováno
bylo. Valí-li se Farao jaký s vojsky svými, utíkejte na poušť; a
pakli dostihá a vy nic než před sebou moře a po stranách příkré
skály vidíte, volejte k Hospodinu, kterýž i v bezcestí cestu
najíti, propast rozetna, může.

43. Chce-li komu Pán podzemní skrýši ukázati, hrob, i to za
milost přijma, ubírej se do toho svého pokoJíčka s potěšením;
jakž Pán Bůh nejednou svatým svým činíval, třeba mečem je
zachvátě, aby dalšího zlého neviděli, jakž se pobožnému királi
Joziášovi stalo (2. Král. 22, v. 20.) ; protože v takový čas
žádostivější bývá smrt nežli život Oer. 8, v. 3.) a volno s Eliášem
volati: Dostiť jest, 6 Hospodiné, vezmi duši mou (1. Král. 19, 4.).

44. Potěšení u Boha v Slovu jeho že hledati potřeba v čas
tak zlý, namítá David, pravě: Kdyby zákon tvůj, Hospodine,
nebyl potěšení mé, já bych zahynul v trápení svém (Žalm 119,
v. 92.). A v žalmu 46. praví se, že byťse země podvracela a hory
. sebou házely do prostřed moře etc., město však Boží potokem

a prameny jeho se obveseluje.

45. Buďtež tedy napomenuti, moji miH, po jakýchkoli
skrýších rozlezlí, nade všecky jiné časypilnubýtičtenfazpytování
Písem S. pro vyrozumění, co se to děje a na jaký cíl to všecko

26