lidem mým? Proto! dům váš opuštěn bude, házeti vámi budu
jako vítr stéblem, a dědictví vaše dám lidu přicházejícímu etc.
(4. Ezdr. 1.)

14. Že pak to, co se s námi děie, nejen prosté nás opuštění,
ale také těžkých ran na nás puštění a jimi přebolestné nás bití
jest, tím více plačte a kvělte všickni, kdož jste hříchy svými
hořkého tohoto kalichu hrůz a bolestí matce své nalévati
pomáhali. A nemyslte, že by toto můj k vám hlas byl, aneb
lidský, Boží jest; poslyšte. Zpronevěřili mi se, protož sem opustil
dům svůj, zavrhl sem dědictví své; to,cožvelicemilovaladuše
má, dal sem v ruce nepřátel jeho (Jer .. 12, v. 7.). Všecko hude
v poušť, proto že není, kdo by to v srdci skládal (v. 11, 12, 13.).
A opět: Proč křičíš nad svým potřením, že tak těžká jest
bolest tVá? Poněvadž pro mnohou nepravost tvou a nezčíslné
hříchy tvé tobě to činím (Jer. 30, v. 15.).

15. A nemysli žádný, že snad jiní hřešili, ne ty; aneb otcové
naši, ne my; příkladem oněch slepců, říkajících: otcové jedli
trpký hrozen, a zubové synů laskominy mají. Netrpí takové
převrácenosti Pán, ale se očišťuje, že žádný z lidí pro cizí vinu
netrpí, ale pro svou (Ezech. 18, 2.). Lépe tedy s Danielem a
tehdejší církví sprostně vyznávati: Hřešili sme, převráceně sme
činili, bezbožnosti sme páchali etc. Tobě, Pane, náleží spra:'
vedlnost, nám pak zahanbení tváře (Dan. 9, v. 5.6. 7.).

16. Aniž mysliti, že snad někdejší jen staří výstupkové naši
ještě se vytrestávají; jakoby tak nesmířlivý byl Pán B., ani
přestávajícím již hřešiti promíjeti nechtěje. (Nebo by tak nová
slepota novým rouháním se pronášela.) Noví, noví hříchové
nové pokuty, a nepřestávání vin nepřestávání ran s sebou,
nesou. ]akýchžopět osvědčování plná jsou Písma, že, když se

16