mohli, nýbrž aby s námi starými došli a oni z jha kázně
vypřáhnouce sobě volni býti mohli, o to mezi sebou rady skládali;
ačkoli jinou před oči barvu dávali, že by (prý) řízení nebylo
řádné, kdyby kromě synodního shromáždění bylo; tak pod
zámyslem řádu k upadku přivodíce řád. A nesoudíce, že
neobyčejným řádem nyní s námi jda Pán, k nějakému také
neobyčejnému postupování (když jen dobré a svaté jest) příčin
podával.

12. Já, před těmito již desíti lety vida zacházení a zcházení
naše, a že nás jiní v říši národové, sobě pokoj jednajíc, opustili,
a z téhož pokoje s celou vlastí naší vypustivše, v hrdle
Antikristu věčnými časy zanechali, psal sem Kšaft umírající matky,
Jednoty Br. Č., poklady své jiným jednotám a národům
rozporoučející. Věděl sem sic, že žádný proto, že o svých věcech
pořízení učiní, neumírá; ale již vidím, že Boží vůle jest, aby
matka naše Kšaftu svého smrtí svou potvrdila, poněvadž (dle
Písma) kde kšaft jest, potřebí, aby k tomu smrt kšaftujícího
přistoupila, a teprv stálý bývá (Žid. 9, 16.).

13. My však ještě pozůstávající a na tu smrt matky své se
dívající budeme-liž tím, že se to podle vůle Boží děje,
vymluveni? Nikoli; poněvadž se toto pokladů milosti jinam
přenášení proto děje, že jsme jich vděčni nebyli a vážiti sobě nechtěli.
I bude od nás vzato království Boží a dáno lidu činícímu užitky
jeho, dle svědectví Kristova (Mat. 21, v. 43.). li Ezdráše pak
takto mluví Pán:Cožťmám učiniti, Jákobe?Nechtěls
poslouchati, Jůdol Obrátím se k jiným národům a dám jim jméno
své, aby ostříhali nařízení mých. Poněvadž ste mne opustili,
i já opustím vás; když Žádati budete milosrdenství, nesmiluji
se etc. Ačkoli ne mne ste opustili, ale sami sebe, praví Pán.
Ješto, zdaliž sem já vás neprosíval jako otec synů, abyste byli

15