kuitská žena, jejíž synové se pohubili, a ostatních k smrti
hledají (2. Sam.14,5.). Já manželka Manue, rodící Samsony Boží,
kteříž však od Filistýnských zlapáni a zmordováni jsou (Soud.
13, etc.). Nýbrž já ona matka sedmi synů,
Machabejskýchmučedlníků, po všech naposledy sama také umírající (3. Mach. 7,
v.41.).

9. Všecky jednoty církve české, na něž sme se byli ode dvou
set let rozešli, zhasly; naše, světlem evangelium a řádů dobrých
ještě svítiti světu žádostivá jsouci, hájila svícnu svého,
opravovala lampy své, ale aj, i ta snažnost daremná1 Protože proti
Hospodinu není rady, toho, co On boří, zadržeti nelze Oer. 45,
v. 4.). Hasnou předce lampy naše, upadápředce svícen náš!
Předce i tato částka církve, poslouživši za svého věku vůli
Boží (po dvě stě let), k usnutí svému se blíží.

10. Já sic, poslední ovčince toho vrátný, chtěl sem rozboření
tomu vždy předce ještě (dle povinnosti své) ubrániti a místo
pokácených sloupů jiné podstaviti, aby se mnou jedním
nekleslo všecko, ale nechtělo býti. Ne tak, že nebylo koho (byloť
ještě i v tom protříbení)~ ale že sme na ta místa přišli jako tam
v Izraeli, kdež po odebrání silného a muže udatného, a soudce
i proroka, mudrce i starce, a počestného i rádcí, i vtipného a
výmluvného děti zůstaly; a sužoval v lidu jeden druhého
abližní bližního svého, zpumě se postavovalo dítě proti starci
a chatrný proti vzácnému. Řeklo-li se pak komu: Máš oděv,
buď knížetem naším a pád tento zdrž rukou svou, odpovídal:

Nebudu já váZati těch ran etc. (Iza. 3, v. 1-7.)

11. Přistoupila některých mladších k Bohu a milosti jeho,
nám synům Jednoty po předcích dané, nevděčnost,
nedbajících o to, aby řádové dobří zůstali a potomkům odvedeni býti

14