zhynuli. Ach, což musí těžké býti provinění nás obojích, 'že
na oboje tak vylil a bez přestání vylévá ra2hněvání své věčný
PánI

5. Čtyrydceti let jest, jakž sme oplakávati začali Siona svého
českého, sousedům v pošlapání vydaného, vždy se ještě
oblédajíce po spomožení, zda by je, a odkud, poslal Pán. Ale aj,



neposílá posavad, nýbrž i na nás naplnil, co tam stojí: Cekej

pokoje, a aj, nic dobrého1 času uzdravení, a aj, hrůzal; a že
sme co rok zpívati museli: Opět žeň pominula, léto se
dokonalo, my pak nejsme vyproštěniOer.8,15.20.).Nynípakjinou
nám zpívá přesmutnou písničku: Přišel konec lidu mému,
nebudu víc promíjeti jemu etc. (Am. 8,.2.)

6.Ach, což sme nevěděli a nevěřili, aby tak nezhojitedlná
byla nemoc našel Oer. 10, 19. 20.) Aj, není lékařství ani lékaře,
zhojena býti nemůž dcera lidu mého Oer. 8, 22.). Již sekera
k kořenům našim přiložena,již strom náš podťat,již se skácel,
již nasvrchku země trupel jeho leží, již se roubá, již se kosti
naše rozletují až k ustům hrobovým (Mat. 3, 10. Žal. 141, 7.).
Roztloukl nás jako nádobu hrnčířskou, kteráž nemůže býti
opravena více Oer. 19, 11.). Rozházel nás po krajinách, o nichž
otcové naši neslýchali Oer. 16, 13.). Dal nás v posmýkání mezi
národy, v pohanění a přísloví, v rozprávku a proklínání. A i tu
posílá na nás meč, hlad a mor, dokudž bychom vyhlazeni
nebyli Oer. 24, v. 9. 10.). Běda nám, že sme hřešili I (Pl. 5, 16.)

7.Jeremiášůvnad podvrácenýma vyvráceným městem a
lidem svým pláč 6 nech jest již náš pláč, nebo podobné věci
trpíme pro hříchy své. I náš-tě již Sion osaměl aosifel(Pláčl,
v. 1.), nemá, kdo by ho potěšil (v. 2.), ani tu, kamž zahnáni sme,
nenalézáme odpočinutí, kteříž nás honí, dostihají nás v těsně

12