MU7.0Vf: A OSUDY.

403

zvanými vědeckými romány, jaké napsali C.
Flammarion, K. Lasswitz neb H. G. Wells. Výstředně
důsledná a hořečně kombinační obraznost těchto
učeneckých fantastů zmocňuje se zpravidla posledních
a závratných hypothes exaktních nauk, promítá je
do budoucna a domýšlí prakticky, až strhne čtenáře
ve svůj vír jakási divoká utopie, jednou optimisticky
opojná a po druhé děsivá až k mrazivosti. Oslněni
užitou mathematikou, silozpytem a hvězdářstvím,
budují tito studení černokněžníci svět nových
perspektivických zákonť'l: ale, běda, odvaha jejich
jest jen vědecká, nikoliv spolu básnická. Jensen,
nesený vždycky touhou objevovati znovu a v
netušené kráse světy zapomenuté a zapadlé, pohlíží
hluboko nazpět do minulosti pravěké a přisuzuje
geologii, srovnávací archaeologii a kulturnímu
vývojesloví úkol nikoliv vůdčí, nýbrž služebný: všecky ty
vědy mají křídliti intuici básníkovu k letům
odvážnějším a jistším. Látkově stýká se Jensenův román
o životních formách a výbojích severského člověka
z ranní i pozdni doby glaciál ní s některými
komposicemi bratří Rosnyův. Ale opět jen látkově; kdežto
podrobni a poněkud krátkodeší Francouzi sotva
dovedou ve svých obrazech předvěké civilisace
přemoci analytickou formu naturalistické monografie,
rýsuje odvážný a dalekozraký Seveřan velká
synthetická freska: co obraz, to zhuštěný a mocně obsažný
výjev, v kterém se ztělesňují výsledky dlouhých úsili
civilisačních. Evoluční drama člověčenstva několika
tisíciletí zachyceno tu jen ve svých
nejdynamičtějších okamžicích.

Jako velké bájeslovné hymny o bozích,
polobozích a hrdinech jest i "Ledovec" zpěvem bez
zápletky; široce a volně valí se proud vypravování
od vstupu ledového období do Evropy až k
posledním dozvukť'1111 glaciálním, kdy ledovce přestávají

*