Mu2uvÉ A OSUDY,

401

a v nejhlubší úctě, tak odevzdal je, když sám byl
splynul se zemí. Jaro přichází ke mně v jeho jméně
tak jako teplo paprsků slunečních mrazivým
vzduchem mezi hroby."

Tento nadšený a horoucí hlas ev(}lučního
náboženství, nadaného silou mythotvornou, jímž k Jen
senovi mluvl Darwin, není již řečí ciziny a exotické
dálky. Jensen poznává v něm jazyk, v němž doma
na Severu, bloudě od šír k fjordi'tm a od vřesovišť
k ledovettm, vedl samomluvy s rodnou přírodou,
s ptáky putujícími na jih, s větry přinášejícimi
pozdravy od nomadských kmenů, s lesklým brusinčím
o trpce sladkých bobulkách, které mu vyprávělo
o tropických pralesích kdysi v pravěku na
skandinavské půdě. Necítí nadarmo v Darwinovi
germánského pokrevence, nepokládá náhodou víru evoluční
za poslední formu selského, tvrdého messianismu
severského. A tak za nervosních nocí v Americe,
když i nemůže usnouti a když snaží se rozčilen
rozluštiti podivný hukot strojů a moře, mumlání
dělníků a šumění města, když božstva indiánská, podivná
a temná, kříží se v barbarském boji nad hlavou
Evropanovou, když z nesmírné dálky vesmíru
za
. burácí k němu neurčitý ševel křídel ptáka Rocka,
který krouží mezi světy, náhle rozezná hlas, jímž
mluví k němu domov, Dánsko, Sever, a zvolna
porozumí slovům di'trazným i kárným:

"Ú, bludný Seveřane, daleko od svého domova!

Zde neztratíš se ve víru novověkých Babylonů, zda
neusmýká tebe neúnavné kolo Chicaga, zda nerozdrtí
tě těžké nákladní vlaky materialismu a utilitářství
kdesi na Illinois Central? Ty obracíš se k svému
domovu, Peere Gynte? Jdeš tam umřít mezi vřesoviska
a jezírka d.p Himmerlandu, jdeš si tam naposled
poslechnout, jak KalO-vig hází pěnivé vlny, a jak
Guden mísí se s mořem? Jdeš se dát uspati starou

26