40-

ARNE NOVÁK:

se šedivou korou starého stromu, a listí se kryje s jeho
dlouhým, vybledlým pláštěm. Jen kdo to vi, pozná
známé rysy· v lese. Tak s přírodou splynul ten
stařec, tak skrytě kráčí v zimě svého života do samého
prostředku jara, on jehož celý život jest
nejkrásnějším příkladem geniálního mimicry, jaký kdy lidstvo
poznalo. Stojí zcela tiše a cítíme, jak klid
obklopujíSí jeho kr~snoLt hlavu jest získán láskou k zelené
zemi. Vidíme, že život a moudrost jsou jen pozornost.

Za tohoto jarního dne plného sladkosti a mládí
vidím, jak starý znalec stojí tak ostražitě a jak těsně
se pojí s bytím zpěvného ptáka, sám takřka
vyhlazen obklopující jej přírodou, obtížen lety a neduhy
a přece s nesmrtelností ve svých laskavých zracích.
Vypadá tak omšele s hlubokými vráskami ve tváři
šedivé jako země, má, s ·odpuštěním, bradavici na
nose, vous splývá jako svazek jemných a
vybilených přaden. Podobá se staré bylině. Avšak barva
modrých, vševědoucích očí splývá s barvou jarní
oblohy. Musíme se přesně podívatí, abychom jej
{ozeznali v lese. A jak tam stojí, připomíná nám
onoho božího muže z pohádky, který jenom hodinu
ztrávil v lese, aby si poslechl zpěv ptáčkův a když
se probudil ze svého vytržení, poznal, že byl tisíc let
pryč. Také Darwin stojí tam a zároveň jest pryč,
mnoho tisíciletí, neboť nevidí pouze ptáka ve křoví,
nýbrž uvědomuje si též, že jest to opeřený
čtvernožec, jehož ryborodí předkové vylezli kdysi z moře
na zemi. Snad mumlá: periophtalmus, zatím co
myšlenky prodlévají kdesi v tropech v háji u
Mangrovu, kde viděl, jak se ryba ubírá na pevnou zemi.
Zde a u ptáka a hluboko v období jurském dlí starý
srovnavač a rozeznavatel myšlenkami. .

Jest snad mrtev. Není spíše pravda, že bude žíti
na věky věků v, a že vždy budeme jej moci nalézti
uprostřed jara? Tak, jak Darwin chápal bytí, dojat