Mu20vť A OSUDY.

39-

zraky v postavy a v bytosti. Pouze hrůzy a děsu
necítí před přírodními divadly - má neporušitelný
pocit bezpečí a jistoty jako staří hylozoikové a
pantheisté: není většího blaženství a sladšího klidu než
nacházeti vše, po čem toužíme, na této zemi, v jejich
neobjevených neb nedostatečně objevených
zázracích, než býti každodenně Kolumbem, který přistává
na úrodných březích nových pevnin - -.

Mythotvorná obraznost Jensenova jest ryze
dramatická. Rod za rodem, druh za druhem,
odrůda za odrůdou vzniká před jejím ves měrným
pohledem; nižší a slabší formy živočišstva prohrávají
v zápase o by ti a ustupují tvarům složitějším a
vytrvalejším; sama země prožívá mohutné geologické
drama nového navrstvení, klimatických převrati'l,
revolucí v ovzduší - napiatý zápas sil a cílů,
neúnavná dynamika vědomého i slepého dění obklopují
zeměkouli výbušnými plyny svého pantragismu.
Jensen otevřeně a pyšně vyznává, že základní inspirací
jeho mythotvorných fantasií jest myšlenka evoluční,
filosofie Darwinova~ Darwin nadal Jensena čímsi
vyšším než biologickou hypothesou, která hyne pod
kritikou učených a detaHních odborníků v posluchárnách
a v laboratořích, roztříštěna na atomy a zbavena
vnitřního dechu; obdařil jej novým vědeckým
náboženstvím, jež rozkřidluje duši a jež vábí umělce právě
svou silou bájetvornou. A jako zakladatelé starých
věr a kultů, mění se i Darwin posléze v postavu
mythickou, v dobrého pozemského boha, v bratra a
dědice Panova, a Jensen neváhá oslaviti ho
dithyrambem opravdu náboženským.

Za slunného dne časného jara v době sasanek
uzřel básník obličej Darwinův na starém tlustém
kmeni bukovém, jak napolo jej zakrývalo čerstvé
Ustí mladédsnítky. "Lze jej pouze stěží viděti, neboť
jeho bledé stařecké rysy a bílý vous téměř splývají