Mu20vÉ A OSUDY.

395

úchvatných výjevů v scenerii výlučně americké.
Y nekonečných hovorech, které, ačkoliv bortí
komposici knihy, drži od začátku až k závěru čtenáře pevně
ve svých spárech, tančí v divém reji za vřískavé
hudby černošské, přerušované ostrým ječením píšťal
z nádraží, obnažená filosofie amerikanismu svůj
fantastický tanec myšlenky a paradoxu, strhuje
s sebou, chvátí naše myšlení jako cyklon kdesi
v National Parku. A po těchto dlouhých dialozích,
smíšených z filosofie a žurnalismu, kulturní historie
a poesie, zahraje Jensen pojednou pleno na
světských varhanách svého hymnismu, rozhoupá divoce
všecky ďábelské a andělské zvony své materialistické
mystiky, maluje širokým štětcem veliké výjevy,
které chvějí se v plavém koloritu a gigantické
živoucnosti Rubensova "Pádu Andělú" neb
"Posledního soudu". Tůť scény večerní vřavy v
novoyorkských ulicích, zastřených mléčným závojem
elektrického světla, toť chicagská generální stávka, které
se přece podaří zaraziti "kolo", toť nekonečná
sněhová vánice nad Michiganským jezerem, toť
zvířecké výbuchy zuřivosti Iynchující luzy. Jestli kde,
tedy v těchto partiích dostoupil americký moderní
román - a díla Jensenova chtějí výslovně k němu
býti řazena - opravdové velikosti; tu opravdu
zprostil se žurnalismu, jejž prozrazuje vadná
komposice, přítěž aktualit, vtírává tendence, nedostatek
kázně. Tu zůstává za amerikanisovaným Dánem
nejen křiklavý kolorista Upton Sinclair, v Evropě
tolik přeceňovaný pro své sensační speciality, ale
i Frank Norris, předčasně zesnulý tvůrce velkolepě
myšleného torsa, "epopej e pšenice", jemuž se J
ensen sám tolik obdivuje. Jensen je více než
spisovatelem, jest básníkem. Nikoliv bez příčiny hlasí se jako
k velkému učiteli k Waltu Whitmanovi, jehož široké
verše plynou románem "Kolo" v královském ma-