390

ARNE NO\' ÁK :

v Unii: věru těžko pohledat~dějiny civilisace a
plemen, psané, či spíše básněné s touto samozřejmou
monumentálnosti.

Přece jen vždycky tyto ideje, přednášené hned
skvělou formou propagačního žurnalismu velkého
slohu, hned ztělesněné sytými krajinářskými a
ethnickýmí obrazy sálavých barev a sršící záře, hned
přeložené do jazyka směle a divoce humoristického,
ozářeného krátkými blesky drsného a nebojácného
sarkasmu, nejsou pro Jensena, člověka intelligence
tak obsáhlé a tak školené, nikterak pouhou látkou
věcného poznání, nýbrž spíše tvúrčí fantasie.
Buduje si z nich závratné stavby, trčící jako chicagské
mrakodrapy až do oblak šílenství svými paradoxy,
dává jim jako tropickým cyklonúm běsniti nad
solidně vzdělanými plantážemi obecných názorů, žene
je jako divoch koně na prérie až k absurdnosti.
Ústřední Jensenova idea, hlásaná nejen přímo ve
svazku essayí, ale i románově oběma protichúdci,
básníkem Leeem a zlotřilým spekulantem v
theologiEvanstonem-Cancerem v románě "Kolo", že
americká Unie jest výtvorem, ztělesněním, vykoupením
severského ducha, že samo objevení Ameriky bylo
činem germánským, jest jen jedním článkem z
dlouhého řetězce. V čistě epických svých výtvorech, ve
svých povídkách a cestovních skizzách dovede však
Jensen chvílemi na svoje ideové fantasie zcela
zapomenouti a pak širokým štětcem s mámivou
náladovostí, s opojením požitkáře a fantasií vyprávěče
báchorek maluje skvělé obrazy malajských praleslt,
přístavišť na Jangsekiangu, singapurských bordelú,
čínských čtvrtí v Novém Yorku, sevilských uliček,
tančíren a hospod pod Montmartrem. Jest těžko říci,
zda silněji tu působí dekorativní novost a odvážnost
těchto exotických panneaux, či jejich hluboká
perspektivnost, vedoucí až na dno lidských instinktlt.