38-

APNr: NOV
Ah:
pohříchu skoro nedostupny. Jensen mluvě o této
"Outing-Literature" a dělaje jí výmluvně
propagandu, odvolává se pouze na americké prameny
a připouští, že jediné plemeni anglosaskému vděčíme
za tento návrat k divoké, panenské přírodě jako
omladitelce smysll't i vltle k životu; leč tím pověděl
pouhou polovici pravdy. Jeho vlastní exotismus,
jak mluví. z nejvýraznějších čísel tří sbírek
kosmopolitických povídek a skizz "Intermezzo",
"Exotické novelly" a "Honby a mythy", nedá se
vyložiti bez rousseauovského návratu srdce moderního
přejemnělce kulturou umdleného k nedotknuté
přírodě, vyžívající se stejnoměrně vegetací živočíšnou
jako primitivismem divochů, fantastickými tvary
tropických květů jako erotickými bouřkami
barevného lidu, báchorkovými rozmary rovníkových
pralesů jako mythologickými anthropomorfisacemi
národů v tropech. K bohatýrskému postoji lovce a
slídiče v hlubokých lesich, v němž oživují staré pudy
germánského pravěku, a o němž vyprávěli již učítelé
Jensenovi, Turgeněva Hamsun, k chrabrému gestu
výbojného objevítele neznámých zemí a kmenl't za
mořem po zpl'tsobě normanských dobyvatelů dostal
se Jensen přece jen oklikou přes kulturu, jež unavuje,
přes civi1isaci, která skličuje, přes raffinement, kteréž
vyssává mízu. Tou cestou šel Chateaubriand í jeho
pozdní pravnukové, sentimentální Pierre Loti i
tragický Paul Gauguin, jehož dílo "Noa-Noa" zjevuje
se nám vždy znovu při četbě nádherného hymnu na
tropy Zadní Indie v knížectví Birubunga,
nadepsaného "Lesy".

Tento rozhodně neúplný výčet literárních děl,
z nichž možno Jensena exotika a těkavého
kosmopolitu objasniti, nikoliv však snad odvoditi,
ukazuje jen, že ani tu dánský básník, oblečený po
americku, není zjevem ojedinělé výjimky, pouhou hříčkou