Mu2ovE: A OSUDY.

381

Jacobsena; nemůže uniknouti této úvaze. Avšak
Kodaň jest opravdové, duševní středisko, přitahuje
k sobě duchy, amalgamuje je, stilisuje je k
podobenství svému, jen několik výjimečně silných duchů
dovedlo vyváznouti bez úhony na své oso bitosti z
tohoto zmenšeného "města světla". Buď jmenován
pouze jeden za všecky, leč největší z nich: Soren
Kierkegaard. Kierkegaard sotva kdy opustil rodnou
Kodaň a přece se nikdy nepokodaňštil, zůstav až do
smrti v myšlenkách, řečech i skutcich potomkem
západojutského selského a pasteveckého rodu.

Právě k tomuto Jutsku, zemi drsné a studené,
o niž se rvou s mořem větry, a kde žije tvrdý a
sukovitý selský lid, toužebně a nadějně obracejí se zraky
těch, jimž jest úzko z kodaňské literární centralisace,
z insulárního osamocení, z tradičního
konvencionalismu, z přiliš příznivé a vlažné atmosféry dánského
písemnictví. Jutské hnutí není však jen literární
regionalism, nýbrž má své uvědomělé sociální vztahy;
dánský sedlák se jím hlásí důrazně a sebevědomě
o podíl na duševním životě své vlasti a přináší s sebou
svůj volný vzduch, svoje svobodné lidství, svou
ne
poutanou přírodu. Vše, co uhlazenému a tradičnímu
iterátu z Kodaně zdá se podmínkou životní, jest
stoupencům jutského selského hnutí ne-li zavržení
hodným, tedy jistě podezřelým. Na Sjallandě neznají
rasových předsudků, ba jsou hrdi na své naprosté
ztrávení a zpracování židovského plemene -
Jydlanďané, přísní strážci rasové ryzosti a čistoty,
vyznávají pyšně se starým kronikářem, jenž nazval
Skandinavii "vagina gentium", že z jejich domova
rozešli se kmenové a národové germánští, a že v nich
jest germánství dosud neporušené. Kodaň podává
celá desetiletí ruku Francii - jutské selské hnutí
pohlíží k Anglii a k Americe jako k sesterským zemím.
Kodanští literáti a umělci dostali se zas oklikou přes