Nový Seveřan.

SeverSkou duši selskou zná svět asi půlstoletí'. Byl

to Bjornstjerne Bjornson, kdož ji předvedl po
prve; nedavno slavila Skandinavie padesáté jubileum
knihy "Synnove Solbakken". Bjornson jest spíše
národní idealista a nadšený básník než realistický
psycholog: všecky jeho selské postavy kresleny jsou al
fresko v hrdinském slohu a s horoucími červánky nad
slavnými fjordy v pozadí; dobře poznáváme
bohatýrského epika, jehož každá báseň jest spolu i
apotheosou. Deset let po Thorbjornovi a Arnovi
vstupuje na obzor světové literatury jiný skandinavský
sedlák, také velká a pamětihodná figura v nadživotní
velikosti, ale zcela jiného rodu, než jsou hrdinští
junáci Bjornsonovi: sedlák vytržený z rodné půdy,
divoký fantasta, sotva se probouzející ze sebeopojení,
člověk horké hlavy, ale bezmocných rukou,
egoisticcký vášnivec, jehož já není než nicotná chimera,
neklidný světoběžec bloudící bez úkoje různými
zeměpásy, aby tam nalezl jen skeptický výsměch pekla.
Jsou-li Bjornsonovy postavy apotheosou severské
duše selské, jest tento Peer Gynt Ibsenův přísným