376

ARNE NOVÁK:

jící se pud jako Eva: toť nervy pokoušející jej v
paradoxních rozhovorech, toť všecka koketní hra
dívčího rozmaru, dívčího ukrutenství, dívčí
zchytralosti, poloslečna, polo měšťačka, nestálá a zrádná
Edvarda, jedna z těch žádoucích a nedosažených
žen, jimiž osobní zažitek Hamsunův zalidnil celou
řadu jeho románových knih. Glahn touží po
Edvardě jako touží lovec po zjemnění, sedlák po
princezně, drahokam po brusu brusířově. Ale také
Edvarda prahne v spodních hloubkách svého 'srdce po
Glahnovi: její kultura chce se vykoupiti přírodou,
její křehké ženství sní o noci na kosmaté hrudi
myslivcově, její věčná hravost ráda by našla jistotu v
pudovém uk!idnění. Ironicky bolestný souboj obojí touhy,
Glahnovy pokojné a zádumčivé a Edvardiny
svévolné a ukrutné, dává knize většinu děje a
Hamsunovi mnohonásobnou možnost uplatniti umění v
dialektice nervních i smyslových rozmarů, leč chvílemi
za dialogem, prosyceným posměchem a koketerií se
proderou slzy, a čtenář chápe, že před ním se rozvírá
román tragický, jehož prohry se platí, jak učinil
Glahn, celým životem. Hamsun jest virtuos
podivuhodné a účinné nesouměrnosti: kdežto v popisných
passážích rozvedl daleko šíře oblast přírody, lesa,
vášnivého kladu, rozpřádá v dějových partiích
urputně negativní příběh lásky k Edvardě, ke
kultuře, k milostnému zničení. Pouze na jednom, na
dvou místech střetá se v románě dvojí láska v
napiatém konfliktu, v závěru knihy nad čerstvým hrobem
Eviným zavřel deník Glahnův tragedii tu do slov
až biblicky prostých a mocných:

"Dívka milovala pána. Proč? Zeptej se větru
a hvězd, zeptej se boha života, neboť nikdo jiný to
neví. A pán byl jejím přítelem a milovníkem; ale
neminula doba, jednoho dne spatřil jinou a jeho
mysl se obrátila. Jako mladík miloval svoji dívku.