370

ARNE NOVÁK:

rukou zahříval a jenž mu vykázal malou klícku, aby
z ní zpíval při škrtání pera svého mistra a pána?
NenapravitelnýJ feminista Ibsen obžaloval i figurou
Thei Elvstedové, stačící právě jen k inspiraci velmi
primitivní, společnost, že odpírá ženě možnost plného
vyžití ... bohužel, žijeme všichni v době, která ženy
zrozené k inspirátorství degraduj e na pouhé
spolupracovnice, když zoufajíce nad svou nevyužitou
silou, byly předem resignovaly a slevily se všech tuch
lepšího ženství.

Ničemu nerozumí tesmanovština méně a nic
nepomlouvá nenávistněji než inspiraci, tuto blíženku
jiné své přítelkyně, intuice. A dokonce: jak mohl by
býti učenec inspirován ženou? Lze snad cosi
podobného připustiti u výtvarného umělce, který od
milované a obdivované ženy přijímá formy, pohyby,
úsměvy, jakožto reální prvky svých výtvorů, nebo
i u básníka, zaznamenávajícího v lyrice své citové
vztahy k milence a k ženě a zobrazujícího v románě
pod maskou několika rekyň materiální pravdivost
oné ženské bytosti, kterou nejlépe zná. Avšak jaké
pak ženino působení na učence, jenž přece jest
vzorem pracovníka neosobního? Na učence, který
pracuje dle materialií a nikoliv dle modelů?

Nestrachujte se ani maličko, pane professore
Jorgene Tesmane, že vám hrozí od ženy inspirace;
takové příšery nepřekročí nikdy čarodějného kruhu
vašeho positivistického mechanismu, a vás nečeká
zlá sudba onoho tragického Řeka, o němž vypráví
Plutarch, že odešel do moře, ježto žena vnikla do
jeho posvátného tajemství! Inspirace, která obrozuje
smysly, přetváří schopnost nazírací, proměňuje
člověka trpného a přijímajícího v činorodého tvůrce,
není bohudíky pomůckou naukového řemesla, nýbrž
milostí osudu... avšak vyrostl-li kdo v pouhého
odborníka, vyloučil se předem a navždy z této mi-