36-

ARNE NOVÁK:

dveře za sebou. Na jejich zaprášené světnice a na
chladný stín, v němž sedají chladně. Na to, jak
zevlují pouze na cizí myšlenky, na to, jak zlaté zrní
mění v šedivý prach a velký život v drobná říkadla
a pravidla. Na jejich obratnost a opatrnost, na jich
vynalézavost a nedůvěru, na jejich opatrný jed a
jejich falešné kostky.

"Jsme si navzájem cizí, a jejich ctnosti jsou mi
ještě více proti chuti než jejich falše a falešné
kostky.

A když jsem II nich bydlil, bydlil jsem nad
ními. Proto ke mně pojali zášt.

Nechtějí slyšeti, že jím někdo kráčí nad
hlavami, i položí1i dříví a hlínu a kal mezi mne a
svoje hlavy.

Tak zdusí1i ozvuk mých kroků; a nejhůře byl
jsem až dosud slyšen nejučenějšími.

A přece jim svými myšlenkami nad hlavami
kráčím, a kdybych i na vlastních nepravostech
kráčel, byl bych přece nad nimí a nad jejích
hlavami.

Neboť lidé si nejsou rovní; tak hlásá
spravedlnost. A co chci já, oni by nesměli chtít!'"

Takto zpíval Zarathustra procitaje; co nám brání,
abychom jeho veselý žalm i se všemi ornamenty a
obrazy nevepsali a nevryli do náhrobního kamene
pana professora Jorgena Tesmana na věčné časy?
Odpočívej tam, zasloužilý tupče a slovutný odborníku
na svých hodnostech a poctách a pod verší a
podobenstvími Zarathustrovýmí snuj svůj blažený poslední
sen o nových pramenech k poznání domácího
průmyslu ve středověku!