364

API\f' NOVÁl(

nauka Schopenhauerova. Léčí se z upokojeného
odborníctví ostrou kritikou kulturního filistrovství,
v kterém zjišťuje dobovou nákazu. Ovládne filologa
a empirika filosofií a dějinnou institucí i za cenu,
že se "kompromituje" mezi učenými kollegy. Stlačí
pud karierní až na bod mrazu a přemýšlí, jak by
prchl čestně z university a od katedry. Heroisuje
a odlidšťuje, ba posléze plení ve svém nitru pud
družnosti, který přes idól Thelemy a přes touhu po
přátelství dvou tří lidí se ztrácí úplně; vyhýbá se
člověku a jeho příbytkům, děsí se přítěže pevného
bytu a příšery města; zavrhuje dialogický výraz jako

. pouhé nářečí a osvojuje si za mateřštinu monolog.

Někdejší přátelé, jejichž hlas přicházející z hloubky,
zdá se Nietzschovi nesrozumitelným, oznamují mu
sňatky, zrození svých dětí, karriérní svůj postup
..a Nietzsche, ne již odborník, ne již filolog, ne již
professor, žije·ve věčném svazku se Samotou, v jejíž
upřených očích čítá hodnocení a soud svého díla.

Avšak Nietzsche, obdivovatel všeho tragického,
miloval pouze vítězství, která byla krvavá a cenil si
toliko hodnoty, za které zaplatil obětmi; proto
zakládal si nejvíce na překonání R. Wagnera, na
přehodnocení Schopenhauera, na vyvrácení romantiky.
I naprostá emancipace od lahodného závětří
tesmanovského, kam ukládávalo oddanou hlavu jeho
důvěřující mládí, stála Nietzscha krvavé žertvy.
Listy posílané Rohdeovi prozrazují to s tragickou
praegnancí. Nietzsche cítí rok za rokem jistěji, že
ztrácí něco více než přátelství; sama možnost
porozuměti si alespoň s jedním člověkem vlastního
typu, jenž neobětoval mravnímu vývoji důvěrné
teplo svého lidství, uniká mu jako proudící voda.
A konečně přece musí Nietzsche, hrdina přátelství,
poznati, že již nesnese ani tu malou lásku odbornické
a statické tesmanovštiny, kterou má Rohde sám,