MUZOVJ': A OSUDY.

363

ských, kde jsou linie zjednodušeny, a kde vše
pohyblivé tuhne v tragickou plastiku,
zmonumentalisován byl tento protest osudem Nietzschovým. Statečný
zápas provázený zjitřeným hněvem a rozmarnou
vervou - na počátku; bolestné odcizení a tragické
zamlčení vlastních nezacelených jizev - uprostřed;
svévolný a osvobozující smích svrchovaného a
vyléčeného aristofaníka - jako finale: toť tři etapy
Nietzschova boje s tesmanovštinou. Jako Goethe,
jako lbsen zjistil i učený syn pedantské rodiny
farářské a vzorný epigon filosofické školy Ritschlovy,
že Jorgcn Tesman nebydlí kdesi mimo hranice jeho
duchovního království, nýbrž že se skrývá v sluji
jeho nitra dobře ohrazen náspem pramenných studií
a textové kritiky.

Ba zprvu bonnský a lipský magistr zdá se býti
nadšen uniformou tesmanovskou, kterou staví tak
na odiv na počátku tragické korrespondence s
Ervínem Rhodem. Není to pouhá palaistra budoucího
zápasníka, vrhá-Ii se mladý doktorand a professor
přehorlivě do odbornické práce - jest přímo
uspokojen a vyplněn těmi různými "analecta", "beitrage",
"indices", kde jako vosy nad spadlým a uhnívajícím
ovocem bzučí učené citáty, kritické varianty, trochu
procovské odkazy a poznámky ... oba statní učeníci
Ritschlovi mají zřejmou a svornou radost ze své
dočasné tesmanovštiny. Nepotlačují ani nižších,
ale u Tesmanovců nezbytných pudů, pudu pro
karriéru a pudu družnosti; jakási hodnost mladých
uspokojenců klene se odpolední pohodou nad
jejich osobními projevy.

V Basileji zdá se býti nastraženo vše, aby
mladičký ordinář klassické filologie ztesmanovštěl, leč
právě zde zahajuje Nietzsche rozhořčený svůj zápas.
Zkrotí všecek utěšený optimism zeleného mládí, proti
němuž dosud marně se bránila zevně aplikovaná