3ti2

ARNE NOVÁK:

paní Theu, cítě se bezkřídlým dělníkem ve
spořádaném státě vědeckých termitů, na někdejšího svého
konkurrenta, neblahého Ejlerta Lovborga, který
přemýšlel a rostl, tvořil a bojoval proti rozkladu své
bytosti v samotě, daleko od knihoven a archivů?

Ejlerta LOvborga posílá Ibsen vysoko na sever
do říše tvrdého mlčení a ocelového nebe, aby tam
stranou od lidí a od společenských konvencí, sám na
svou pěst přemyslil své záhady, přezkoumal své
hodnoty, přetavil své znečištěné rudy. Tam, kdesi
"nahoře" vidí Henrik Ibsen, rozený samotář a
zásadní misanthrop, jakousi zvláštní možnost
mravního přerodu a hlubšího ponoření se do opravdového
lidství: tam jde si pohovořit Brand s Bohem,· tam
vyhraní se Gregers Werle v zoufale důsledného dona
Quijota idealismu, tam utíká se Rosmer, aby našel
jistoty, které zušlechťují člověka, ale vraždí jeho
štěstí, tam ztrácí se ironický dobrodruh Ulrik
Brendel. Co na Ejlertu Lovborgovi jest kladného,
zrodilo se právě v samotářské přísnosti, v
protispolečenské a nedružné opuštěnosti: v ní vyrostl vysoko
nad odborníky v intuičního myslitele, v ní vzepialo
jeho věcné poznání křídla ke kulturní tuše, v ní
proměnil se nespolehlivý a úpadkový nevolník smyslů
a náhody, jemuž dotud žena byla rozkladným
nebezpečím, v dárce mravní jistoty i tak nesvobodné
dušce, jakou jest paní Thea Elvstedová.
Nepřeceňujme Ejlerta, jemuž jako všem postavám "Heddy
Gablerové" jest přičiněn živel tragikomický; není to
hrdina, ježto podlehne v prvním okamžení, kdy
přerod jeho osobnosti měl býti dramaticky
přezkoušen - leč přece nelze přehlédnouti, že jím Ibsen
protestoval proti stupidní družnosti a vědecké
byrokracii Tesmanově.

Před našimi zraky, ve vysokých oblastech
čirého a zředěného vzduchu, v krajinách velehor-