360

ARNE NOVÁK:

choučkou popelavou domácí kočkou předoucí
povzbudivě, tváří v tvář svému bytostnému soku a
protichůdci, vždy a všude, projevuje Jorgen Tesman
neumořitelný a blahovolný pud družnosti. Dohodne
a smluví se s každým, aniž by musil cokoliv
sledovati ze svého mínění a své osoby; připustí s
dobráckou ústupností nahodilou pravdu toho, s kým
právě hovoří; odhodlá se, jako dobře vychovaný
občan a jako křesťanský stoupenec zlaté střední
cesty, modliti se s nábožnými, hýřiti s
prostopášníky a litovati s kajícníky. Nemá hran a proto
nenarazí; nemá příliš pevné a tuhé kostry, i může se
snadng přimknouti; příroda i společn'Ost vydala jej
v malém příručním formátě, takže kde kdo vstrčí jej
lehounce do kapsy. Pud družnosti přenese nevinného
plebejce přes zející rozsedlinu útrpného opovržení,
kterou jej od sebe oddělila deklassovaná aristokratka
Hedda; pud družnosti usnadní mu přátelsky se
chopiti pěstěné a studené ruky soudního rady Bracka,
již vztahuje pouze úskok věřitelův a výpočet dona
Juana; pud družnosti nutká jej, aby byl
společníkem Ejlertu Lovborgovi, ačkoliv vrozený strach
mohl ho varovati před společností, kde v očích
vlastních i v úsudku světa bude hráti úlohu
nedůstojnou; pud družnosti doporoučí mu, aby se nad
mrtvolou Heddinou spřátelil s paní Elvstedovou,
která se mladému kandidátu hodila za sentimentální
milenku, a kterou nadějný pan professor míní
povýšiti na svou spolupracovnici.

Jorgen Tesman nechce být sám, nedovede být
sám. Idee, jež rozpřádá, podpírá dťtkazy a ověřuje
naukovým materiálem, nejsou naprosto jeho
výhradním majetkem, nýbrž všeobecným statkem
doby a společnosti, která bodrého učence vykájí
řídkým svým mlékem: proto hřeje Tesmana jistota,
že někdo myslí s ním, případně za něho. Dílo, jemuž