358

AR NE NOVÁK:

přepychem, ano zpupností. Plnou a výhradně
vědeckou pravdou zůstává jenom onen úhrn znaků a
prvků, které umí postřehnouti oko pilného - a
především diplomovaného - odborníka; ostatek
neexistuje: quae non in actis, non in mundo! Proto se
dívá Tesman tak nedůvěřivě na Lovborgovu knihu
,,0 kulturním vývoji budoucnosti", proto potřásá
Wagner povážIivě svou noční čapkou, když mu
Faust vyvrací zásady jeho pramenného studia
..jací to odvážlivci podkopávají vážným naukovým
pracovníkům půdu pod nohama!

Ale jak Tesman tak Wagner věří pevně dále,
že u nich samých jest pravda - odborník vůbec věří
velmi pevně, především v sebe. Klikatým bleskem
očisťujícího posměchu osvětlil Goethe optimismus
vědeckých řemeslníků poznání ve verších, vložených
do úst Wagnerovi.

"To, prosím, velké pobavení,

se vmyslet v ducha doby ve svém snění,

zřít, kterak před námi kdy myslil moudrý muž,
jak přived našinec to mnohem dále juž."

Tento důvěřivý optimism, jenž kontrastuje tak
krvavě s pessimistickou skepsí předchozích slov
Faustových, jest pouhou formou prostoduchého
egoismu, který u nejednoho odborníka se stupňuje
v sobectví násilné a dotěrné. Wagner i Tesman se
netáží pouze "Co jest vědecká pravda?" a
neodpovídají jen: "Toliko to, co my jsme dovedli zjistiti,"
nýbrž jsou ochotni postoupiti dále a dáti na otázku
po smyslu dosavadního vývoje, rozhodnou odpověď:

"Lidstvo zápasilo, bloudilo, vraždilo a proklínalo se
jen proto, aby z bludů a pověr, násilností a hrůz
zrodila se naše osvícená, rozumná, pokroková doba,
jejímž svědomím a kulturním součinitelem jsme my,
doktoři filosofie a professoři dějin vzdělanosti, slo-