MUí'ovf A OSUDY,

349

Lijvborg (usmívá se, odloží klobouk a vytáhne v papíru zabalený
balíček z kapsy): Ale, až toto vyjde, Jorgene
Tesmane, to musíš si přečísti. Neboť to jest
teprve to pravé. V tom jsem já sám.

Tesman: Tak? Co to jest vlastně?
Lovborg: Pokračování.

Tesman: Pokračování? Čeho?
Lovborg: Mojí knihy.

Tesman: Té nové?

Lovborg: Ovšem.

Tesman: Ale milý Ejlerte - ta sahá prece až do
naší doby!

Lovborg: Arciť. A tato jedná o budoucnosti.
Tesman: O budoucnosti! Ale, můj ty Bože, o té
přece zcela ničeho nevíme!

Ujvborg: Nevíme. Ale přes tD lze to ono o ní
pověděti (otevře balíček). Zde uvidíš. - Dělí se to
ve dvě části. První jedná o kulturních
silách budoucnosti. A ta druhá (listuje dále
dozadu) jedná o kulturním vývoji
budoucnosti.

T<'slllan.· Považme! Nikdy by mne nenapadlo o
takových věcech psáti.

Tesman-učenec jest uspokojen: s tétostrany
nehrozí pražádné nebezpečí jeho "brabantskému
průmyslu ve středověku"; tyto závratné a věštecké
"koncepce" nemohou konkurrovati s jeho
důkladnými fakty; což to, čím LOvborg se zaměstnává, jest
vúbec ještě věda? Ale Tesman, karriérista a
exspektant universitní professury, octne se v rozpacích: co,
jestliže LOvborg, který má knihu již hotovu, vstoupí
nyní do cesty jako universitní konkurrent jemu,
jenž dosud není se spisem hotov? Rozhovor,
zrozený z této hrůzy Tesmanovy, přešel do definitiv-