MulovJ: A OSUDY.

347

sažnou kritikou celé jedné formy životní. Ze
skizk "Heddě Gablerové" vidíme, jak figura Tesmanova
postupně klesala: původní Axel Tesman -
poloromantické, tégnerovské jméno Axel musilo
ustoupiti selskému a triviálnímu jorgenovi - byl čestný
a nadaný učenec mírné temperatury duševní, laskavý
ve styku a svobodomyslný v názorech, bodrý
společník a obětavý člověk; básník nehleděl naň ani
s chladným opovržením Heddiným a Brackovým, ani
s povýšenou ironií Ejlertovou. Ale čím rostla
postava Lovborgova z bohéma a dobrodruha v genia
volného poznání a tvůrčí intuice, tím stlačován byl
jorgen ve filistra a odborného tupce. Básník postavil
proti sobě vědu, jež jest životním osudem a vášnivou
formou bytí, a vědu, která jest pouhým občanským
povoláním a počestným zaměstnáním cvičeného
intellektu, - jest to kontrast podobný onomu, jaký zeje
mezi tragikou Rosmerovou a pokryteckou
mravopočestností KroBovou.

Až do rodinných vztahů propracoval Ibsen
protiklad Ejlerta Lovborga a jorgena Tesmana; Ejlert
jest odbojný a vzpurný syn aristokratické
společnosti, z níž jest vyloučen a vytříděn, aniž přece právě
jako Hedda nezapře nikdy, že má v tepnách krev
pánův, a nikoliv otroků; Tesman jest plebejec
snažící se horlivě a přičinlivě o postup, o karriéru, o
úctyhodné občanské postavení, jenž zůstane vždy
vzorným a poslušným vychovancem nábožných a
ctihodných tet, bez kapky vznešené krve v žilách.
Daumierovsky pronikavou kresbou "korrektního a
solidního odborníka" jest jorgen Tesman: věda jest
mu pravidelným a vytrvalým řemeslem, na němž
spolupracuje pouze trpělivost sběratelova a
pořádkumilovnost pedantova; poznání znamená pro
něj jen příjemné a pohodlné zbožněníf'oné hloupé
a krátkozraké empirie, jíž byl schopen právě sám, pan