,\1'1\1 NOVÁI(:

pravdivosti, propouštěl chvílemi zneklidňující světlo,
jehož chladné proudy vyvěraly kdesi v oblasti
neproniknutelných záhad. Tehdy vyplula před
toužebně experimentujícím pohledem realistického
fantastyze slaných hloubek rodných fjordťt medusovitá
postava Ellidina; tehdy do posledních úderťt
vášnivého tance Heddy Gablerové zalehl odbojný
zlozvuk výstřelu zpistole hrdinčiny a groteskně strašlivé
chroptění dokonávaj ícího Ejlerta Liivborga; tehdy
mohutný zpěv a hudba harf ve výšinách mísily se
se vzdorným rozhovorem Solneszovým a končily
zoufalým zlozvukem jeho pádu ... jaký podivný
svět nadlidí a skřetů, stupňovaných typťt a
soumračných mátoh, tragických postava nenávistných
karrikatur vyvolal šedesátiletý kouzelník, v jehož
tvůrčích snech tak často křepčili pitvorní trollové

, v v,. ,

vysmesne reJe
..-
Ze tří těchto tragedií lbsenova lidského r uměc
leckého soumraku má "Hedda Gablerová"
nejpevnější plastiku a nejsytější kolorit, který
hlubokou zelení a vášnivým inkarnátem démonicky svítí
do šedivých mlh ovzduší... cítíme, jak básník
pevně ovládl tragikomický kus života v rozkladu,
s jakou jistotou experimentovala jeho svrchovaná
psychologie, jak měl své figury v moci, uměje je
černokněžnicky přimraziti. Je-li "Paní z námoří"
až do poslední buňky provanuta slaným a vlhkým
větrem básníkovy touhy po mořském živlu, k němuž
bytostně náležel, a od něhož jej kultura odpoutala;
kvílí-Ii v "Staviteli Solneszovi" ve vysokých tónech
děs stáří a bázeň před zúčtováním mládeže, není
v "Heddě Gablerové" vťtbec takových osobních živlů.

Z náčrtkťt básníkových i ze sdělení Brandesova
víme bezpečně, jak tragický obsah díla vznikl
postupným zkřížením dramatu Heddina a dramatu
Lovborgova, z nichž každé zrodilo se ze samostat-