J6rgen Tesman.

(Přispěvek k přírodopisu moderního učence.)

I.

Mlhy, jež se mlčelivě a chmurně rozlily po přísném

a studeném kraji severském v Iithurgické chvíli,
kdy Rebeka Westová ruku v ruce s pastorem
Rosmerem sestoupila s osudné mlýnské lávky do
říše par a stínů, zastřely počátkem devadesátých let
celý básnický svět lbsenův. Tvrdé a neúprosná
obrysy reality, kterou obnažující a vyšetřující zrak
poetův pronikl až ke dřeni utajených kostí, měkly
a jihly podivuhodně v této mlžné a soumračné
atmosféře básníkova stáří a přecházely až neuvěřitelně
v bizarrnost přeludů a příšer skoro fantastických.
Každý dramatický pohyb podivínských a přece
bolestně lidských postav vrhal hluboký stín, v němž
číhalo cosi záludného; slova, na první poslech šedivá
a bezvýznamná, měla dvojí, trojí smysl, jímž
sfingovitě přelstívala posluchače; denní a všední život figur
dramatikových, tak skličující v husté a zákonné své