336

ARNE NOVÁK:

jest ovocem psychiatrických studií
Hauptmannových, konaných v Curychu; mladý naturalista
podává místo novellistického celku jakousi klinickou
monografii duše, jejíž rovnováha porušena.

Klinický zájem experimentujícího psychologa
Hauptmanna ani později neopustil; v "Kollegovi
Cramptonovi" na př. rozbil formu veselohry, v
"Ubohém jindřichovi" porušil velkolepost účinu
tragického a nejinak v "Rukojmí císaře Karla": tu všude
nejednou vytlačil psychologický kasuista básníka
s jeviště. I tam, kde bychom nejméně očekávali
zasáhání podobného zájmu, objeví se z nenadání;
básnický cestopis Hauptmannův "jaro v Řecku"
zastavuje se zamyšleně co chvíli nad problémy
božství, oběti, mysteria, anthropomorfismu a v pravěkém
mlčení hellenské krajiny poslouchá přes staletí básník
mluvu nitra antického vyznavače, nadšence, orgiasty.
Také v tom byla průprava k "Emanuelu Quintovi",
psanému mistrovskou prósou podobné plnosti a záře;
pochopiv řeckého náboženského člověka, obrací se
Hauptmann ke křesťanskému enthusiastovi a to
nejen jako epik, nýbrž především jako pokusný
dušezkumec.

V základních věcech neodchyluje se zralý
Hauptmann od tápajicího spisovatele nevykvašeného
"Apoštola": Emanuel Quint není mu v pravém smyslu
slova náboženským hrdinou, nýbrž především
"bláznem v Kristu" a to nikterak v onom čestně
ironickém smyslu, jak slova užíval o sobě s pýchou
proslulý jacopone da Todi. Hauptmann
propracovává v Quintově povaze i sudbě hlavně tři motivy.
První jest psychopathický: jde o vznik, růst a
mohutnění utkvělé představy náboženské, která z
nemanželského syna slezského truhláře činí zprvu Syna
božího a potom i znovu vtěleného Krista. Druhý